Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Filipovo pozdní prohlédnutí

Čekal na mne ve dveřích rodinného domku, propouštěla jej babička a on nervózně hledal bílou hůlku. Zadehtovaná vůně chodby upozorní každého, že tady se kouří. Kdovíco… Filip má na hlavě čepici. Zbytek kryje kapuce mikiny. Na očích černé brýle. Ústa brání šátek. Člověk by úplně zapomněl, že je v klíně líbezné české krajiny. Každý statek v Kolesově si drží původní podobu. Točil bych tu filmové pohádky.

Přebírám ruku v rukavici a vedu Filipa k autu. Jedeme na konzultaci s psychologem v odvykacím zařízení. Samozřejmě, že si nebude Filip odvykat od inzulinu, který má v igelitce a do těla jej vráží čtyřikrát denně. Filip svolil, že zkusí omezit drogy. Poslední pokyny. Babička nás podle slibu bude po dvanácté čekat doma. Uvidíme, tedy snad někteří z nás…

Filip už svět vidí jinak. Ve svých čtyřiadvaceti zrak nemá a už nikdy mít nebude. Kombinace cukrovky a všech možných drog jej dovedla na hranu. Během osmi měsíců zrak ztratil. Mobilizace všech dalších smyslů jej vyzbrojila k tomu, že přesně ví, kudy jedeme. Gyroskopy jeho těla vycítí zatáčky a každé přibrždění zaznamenají jeho čidla neomylně přesně. Nevidí krajinu, nevidí proměny, nevidí detaily a krásu úsměvů.

Jemu krása zůstala, navíc vymizení jednoho smyslu mu prohloubilo další. Jeho úzká myší tvář se něžně a vnímavě umí naklonit, když poslouchá. Zbytky očí jsou opálově nažloutlé, sporé vousy na tváři mají rezavý nádech. V ušních boltcích tunely, kterými prolétl svět. Zuby v ústech nepřirozeně tmavé, otvor úst neznatelně ovládají tvářové svaly kuřácky ochromené. Smažka, která se za svou komunitu nestydí. Vidoucí člověk musí být v pozoru, protože taktiku závislých Filip určitě neztratil.

Až v autě zpátky se v hovoru dozvěděl, že jej veze farář. Upřímně se zděsil. Nemluvili jsme o teologii, jen jsem ji dýchal mezi přepínáním stěračů a řazením rychlostí. Probrali jsme ženský, rozvody, práci a fichtla… Zase už pečlivě ukrytá tvář zírala, protože tak šílenou konstelaci nezvládaly ani vyvinuté Filipovy gyroskopy a radary jeho uší. Nemusí se žvanit o Bohu. Stačí, aby tam byl.

Filip má právo vybrat si příštího taxíka svobodně. On prohlédl, že teď už nejde o oči, ale o život. Musí to být jeho plány, jeho rozhodnutí. Chce jezdit. Zatím! Byť možná kvůli babičce či jak. Pokud si vybere mne, pojedu s ním zase božsky.

Nějak víc rozumím, co všechno s člověkem udělá pár jointů. Nenávidím je! Z celé duše je nenávidím! Amen

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama