Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Včera jako Dnes

Patřilo to k prázdninovým rituálům, že jsme v Potštejně stavěli stany na tábořišti u Divoké Orlice. Samozřejmě jsme chodili do Modlivého dolu a připomínali si, že zdaleka není normální, když máme relativní klid. Jasně, ten klid byl upadajícího formátu socialistické republiky a pod dozorem StB, ale bylo nám přesto svobodněji, než našim otcům. K prázdninovým zvykům patřila také vycházka na potštejnský hrad. Doprovázel nás téměř pravidelně potštejnský farář Jednoty bratrské, kterému jsme v neděli oživovali kostel mládežnickým ruchem a v nejlepším i svými písněmi. Pan farář míval na sobě obnošený šusťákový kabát a tajemnou tvář snílka, který skoro jako hrabě Harbuval Chamaré věřil, že tam někde bude poklad.

Poklad měl doma. Vídali jsme u něj knihy. Kdo ví, kde dnes jsou… Snad někde v archivech. Nikdo mi nemusel vykládat o jezuitech, protože v jeho knihách se dokonce Josef Koňas, řečený Koniáš, podepsal pod důkladně začerněnou stránku. Jenže měl smůlu. Já vyrůstal na Kralické bibli, protože jiná tehdy nebyla. A mně ji nikdo necenzuroval. Takže vím, co začernil. Nepotřeboval jsem ani Jiráska, abych byl v obraze, jak to s těmi nejzásadnějšími svobodami tehdy bylo.

Není třeba vyvolávat hořkosti minulosti. To by mne ani nebavilo. Je dobré nahlas a svobodně přemýšlet o budoucnosti. A v čem nám staré knihy mohou poradit?

V bratrských tiskovinách byly vyobrazeny Pravda a Lež, ale ve všech alegoriích chyběla Fortuna. Má ji samozřejmě J. A. Komenský v Labyrintu, ale jen negativně. Pravda měla vyvrácené oči do nebes – jako by předjímala barokní vzepjatost a kudrlinkovou pózu. Lež však vesele diskutuje s kolegyněmi. Nemá zábrany. Můžete říci, že je válcuje svými alternativními pravdami, každopádně jí však mohou oponenti skočit do řeči. Knižní tvorba a možná celá společnost utkvěla ve schématech. Nikdo moc nepodporoval poznávání jsoucna, to by byla ztráta času. Radši se utopit v mravech. A to je chyba.

Ve zlomových letech šmalkaldské války se zkazila nejen doba, ale také knižní ilustrace. Z ilustrace téměř učebnicové, na které orel porcuje uloveného zajíčka, je najednou politická ilustrace, v níž dominuje orel jako šelma státního znaku říše. A nepřejte si, s jakými hlavami se tu pohybují karikatury Luthera a na druhé straně kardinálů a papeže. Na vazbách se používaly arabesky a mauresky jen to fičelo a v ozdobných lištách byla osvědčená skladba podobizen. Jako se v jisté době přemnožilo Masaryků a Havlů, tak se tehdy razili Husové a Lutherové… Podobně zůstáváme trčet v povrchnosti i dnes.

Reformační tiskárny skvěle nasedly na dobu. Podobně jako nové technologie a nová média nesou dnešní inovativní myšlenky. Přesto však Lutherovi tiskaři udrželi ve svém portfoliu 12% merkantilu (drobných a běžných tiskovin). Pavel Olivetský ve své litomyšlské tiskárně tiskl všechno možné, nejen cestopis Martina Kabátníka, ale také rady pro pouštění žilou, tzv. Minucí. Samozřejmě podle znamení zvířetníku. Což asi moc s bratrskou tradicí neladilo. Nebo pravidla pro zasedání městské rady, tzv. Práva městská. Manuál pro městské zastupitele.  Potřebujeme prostup s obyčejným životem, to je jedno z tajemství užitečnosti.

Pokud pojedete na Smetanovu Litomyšl či jen na výlet, jistě se zastavte v Regionálním muzeu Litomyšl. Výstava s názvem In monte Oliveti představuje knižní kulturu Jednoty bratrské a pověstnou tiskárnu v Litomyšli.

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama