Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Chybí mi novináři zralí věkem

A doufám, že se tím nikoho nedotknu. Chybí mi zralí chlapi a úctyhodné dámy s mikrofonem a záznamovým zařízením na tiskovkách, při kterých jde o hodně. Když sleduji, jak předseda vlády s posměšky uráží novinářky, že se ještě nenaučily text nazpaměť a nebo, že už jej umí… Když slyším, jak s úsměškem neodpovídá na otázku, blábolí, mate, možná lže a dovolí si hned odejít, říkám si, kam ta politika – ale i to novinářské řemeslo došly. Novinář má mít přirozenou autoritu, jistý hlas a přiměřenou drzost. Nemá hned na první típnutí ztichnout, ale ptát se dále, dožadovat se odpovědi. Měl by být rovný věkem k mluvčím protistrany a vedle sebe mít eléva. Upřednostňoval bych více využívat zkušenosti. Přece jde o hodně! Možná, že si Bob Woodward odskáče svou knihu, ale je si jist, že to, co psal, bylo třeba napsat. Nevím, proč se zralí novináři tak specializovali, že už dělají jen něco, proč jen komentují a nebo šéfeditorují a tak podobně.

Kdysi mi můj starý otec kazatel Antonín Voříšek v Děčíně řekl: „Na setkání s chartisty do Bezručovky (fara ČCE) nepůjdeš, tam půjdu já. Ty jsi mladý a máš děti. A víc se o tom nebudeme bavit!“ A nebyla v tom předpodělanost před estébáky, těch mne stejně neuchránil, ale bylo v tom rozumné rozdělení rolí.

Nad kvalitou zběsilé politiky, která ve svých osobnostech říká, co se jí zachce, nad tou vzdychat nebudu. Respektuji, že nám Pán Bůh tyto lidi dal, prosím pravidelně nebesa o to, aby dělali to, k čemu funkci mají a aby jim Pán Bůh kazil zlé věci. Přece se před ním budou ze své práce zodpovídat! Za víc slov mi to nestojí. Abych měl lidi rád jako lidi, nesmím se na ně dívat jako na politiky. Jsou to přece jen bytosti jako já. Stárnou! Mj.: Všímáte si, jak zvetšeli ve své funkci? A to nejenom pan prezident, ale taky jak sešel dnešní ministerský předseda? Samozřejmě i ti další… (Dámy mi prominou…)

A naposled: Pokud někdo vidí, že je třeba zdanit náhrady, ať si to prosadí! Ať upíská ústavní soud. Jistě! Míním reagovat nevzrušeně teď i potom. To zdanění je samozřejmě politické rozhodnutí a ti, kteří mají odvahu je udělat se všemi dopady na společnost, ponesou za takové rozhodnutí plnou odpovědnost. A tečka.

Rád bych, aby alespoň z jedněch úst slyšeli rozhodně a vesele, že to církev nepoloží. Že to přežijeme, že svou práci – jak náboženskou, tak tu další v sociální oblasti, ve vzdělávání, ve zdravotnictví – nepoložíme. Třeba budeme pracovat jinak a v jiném režimu, ale: My své politiky a jejich rozhodování přežijeme v přiměřeném zdraví a hlavně s vědomím, že nás v dobrých věcech nenechá na holičkách náš Pán Bůh. Zapište si to!

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama