Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Farářské platy

Překvapil mne souhrn informací z římskokatolických diecézí. Ani ne tak obsahem, spíš potřebou zrovna takový článek napsat. A dosud nevím, zda je to ohlas skutečně zdola a nebo analytický štych z novinářských řad. Ano, platy našich kolegů v Římskokatolické církvi nebyly nikdy vysoké a momentálně se drží spíše dna. Nicméně je třeba říci, že každá z diecézí a každá z farností má ještě své vnitřní poměry. Někde se platí za benzín, někde vůbec. Někde pan farář tře bídu, někde na něj farníci rádi přispějí a nejenom penězi. Některý farář má přes agenturu ještě další aktivity a slušně si vydělá bokem. Není na tom nic zvláštního.

Jsem evangelík, takže musíte ověřit i moje další informace. Ze sousední farnosti (bývalé Sudety), která patří pod Olomouckou diecézi Římskokatolické diecéze, vím, že když se posčítají výnosy z majetku a nutné opravy, tak je farnost na nule. Zatím se do majetku spíše musí investovat, než aby nějak výrazně vynášel. To vše se může časem i měnit. A je to místo od místa jiné! Takže je těžké zobecňovat.

I v dalších církvích je to rozdílné podle místa a také podle vnitřních pořádků. V mé vlastní, v Církvi bratrské, je to tak, že jednotky – my říkáme sbory – hospodaří zatím s penězi, které dostane na platy celá církev od státu a přeúčtuje je do mého sboru. Ten přidá potřebné peníze navíc (jejich objem stoupá s klesajícím příspěvkem státu) a odvede je zpět, kde se zdaní a zaplatí odvody a já dostanu plat z ústředí. Moje vlastní církev pamatuje na kazatele v mé věkové hladině tak, že máme více, než uvedený průměr. Já vděčně děkuji, ale dovedu si spočítat, že na to můj sbor nemusí mít vždycky.

Ale opět, nemusí to tak být na všech sborech. A není v tom příliš koncepce. A až skončí dotace státu, není vůbec jisté, zda některé sbory budou na kazatele mít peníze. Klonil jsem se k tomu, aby návyk na samofinancování byl strmější a domluva o budoucnosti na daném sboru také otevřenější. Např.: Máme na duchovního peníze teď a ještě pět let je můžeme garantovat, pak to není jisté. Pojďme se domluvit… Kazatel by měl znát garance dopředu, než nastoupí. Podotýkám, že jsme většinou ženatí a sbory vítají, když na místě bydlíme s rodinou. Je to tedy odpovědnost větší, než jen za jednotlivce. Chápu mladé, že se nehrnou… Mladý kazatel nemůže mít takové vytížení, jako šedesátník už bez dětí. Také hladina příjmů může být nižší, než při mých odsloužených letech. Já zase spořím na důchod. Rozdílů je prostě více.

Sám jsem začínal s duchovenskou prací při zaměstnání a nevidím v tom žádnou chybu. Nakonec i apoštol Pavel se uživil a my bychom se uživili také. Samozřejmě by to znamenalo úpravy ve struktuře sborů.  (A mám dojem, že v mentální přípravě na novou realitu církve trochu zaspaly.) Nelze předpokládat, že kazatel všechno a vždycky udělá, jeho čas nic nestojí a má jej vždy. A je na zavolání. To by nešlo. Být při civilním zaměstnání či vlastním podnikání kazatelem je určitě lepší verze, než sbory slučovat, aby kazatel přejížděl z místa na místo. To jsem si zažil v komunisty vnucené struktuře sboru od Chomutova po Rybniště. A nebylo to dobré. Lépe je být jedním z lidí, kterým sloužím. A to s tím, že si vzájemně pomůžeme a dohodou vyjdeme vstříc. Potřeby v Praze jsou jiné, než v Litomyšli a průměr příjmů v Praze je jiný, než kdekoliv jinde. Duchovní má být na úrovni těch, kterým slouží, tak by to z mého pohledu bylo nejlepší.

Tuhle logiku obsahuje i Nový zákon (například v 1. dopise do Korintu 9. kapitole) a při trošce snahy z toho lze vyčíst nejzdravější verzi vzájemných má dáti – dal. Duchovní se může rozhodnout pro naprostou nezávislost – jako v případě Korintu apoštol Pavel – a někdy je to moudré řešení. Jinde zase může duchovní přijímat a děkovat.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama