Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Hasiči a faráři

Jedno máme s hasičským záchranným sborem společné. Jedeme, až když nás lidé potřebují. A ještě jednu věc sdílíme: vyznáme se v pravidlech a zásadách. Proto k nám lidé nosí malé dítě či si přijdou pro křest v dospělosti. Proto jsou nesmírně vděční, když jim pohřbíme dědečka či babičku a uděláme pěknou svatbu. Prostě zlomové okamžiky. Státní požárník podobně vstupuje do schvalovacích procesů při stavbách a stanoví příčiny požáru, když vstoupí do požářiště. Narozdíl od farářů, chodí hasič ještě na preventivní kontroly a má poměrně velké pravomoce. Prostě zastupuje stát!

To dobrovolní hasiči, to je úplně jiná třída. Ti se spolu druží a cestou soutěží, plesů a brigád udržely venkov v době socialismu. Kdybych byl vesnický farář, určitě chci být hasič. Zřejmě by mne už nepustili k ničemu jinému, než ke kroucení kohoutkama. A to je ještě otázka. Ale stejně bych se přihlásil!

Dovedete si tedy představit, s jakou bázní jsem stoupal po schodech k úřadu Hasičského záchranného sboru České republiky v našem okresním městě. Jdu si přece pro vyjádření k projektové dokumentaci strojovny vzduchotechniky. Našlapoval jsem podobně jako pozůstalí, když jdou domlouvat pohřeb a nebo mladí, kteří by byli rádi, abych je oddal. 

Když jsem zazvonil, vypadalo to, jako by nikdo nebyl v úřadě. Ujistil jsem se, že jdu v době úředních hodin. Až poté, co jsem vstoupil díky nějakému ochotníkovi, ukázalo se, že major, který záležitosti přijímá a asi i vyřizuje, sedí v místnosti hned za vstupními dveřmi. Odhadl bych ji jako vrátnici. Neotevřel mi proto, že měl nos zabořený do dvou monitorů a studoval nějakou dokumentaci.

Halasně mne přivítal s vysvětlením, že se v prosinci všichni zbláznili a potřebují vyřešit to, co dlouho leželo. Odhadl jsem, že přes prýmky a halasnou argumentaci je to docela milý člověk a vsadil jsem na přátelské jednání. 

Jen, co na chvíli ztichl, vyniklo tikání stovek hodin a hodinek ve vitrínách a na skříni a na zdech. Hodiny nejsou metronom, takže rytmus byl naprosto chaotický a působil na mne jako uhánějící dav paní a slečen na vysokých podpatcích v nějakém nákupním centru. Zvědavě jsem se otáčel kolem sebe a udiveně vzdychal. Těkal jsem očima od jedné vitríny ke druhé a neubránil se tomu, abych vystavené kusy ocenil. 

Hasičský major zatím nejsilnějším zvýrazňovačem, který znám, psal do naší dokumentace poznámky a hledal klíčové pojmy podobně, jako bych je já hledal v textech uchazečů o kazatelské řemeslo. Například bych hledal vztah k Duchu svatému či zbytky sebereflexe u kajícíníka.

Začal jsem se vyptávat na jednotlivé náramkové hodinky, ocenil jsem ty a zase jiné. Tak jsem se dozvěděl, že jedny stály sedmdesát tisíc a dnes jsou za dvě stě tisíc korun. A že má smysl koupit něco a prodat tamto. Mezi tím stále čaroval s tím tlustým fixem a kroutil hlavou nad logikou projektanta.

Napadlo mne zeptat se na to, proč má sbírku v zaměstnání. On na to, že není lépe hlídaného místa a problém nastane, až půjde do důchodu. Souhlas! Pak ale dovodil, že je dobré si postavit dům a doprostřed ulít z betonu trezorovou místnost, jako má jeden jeho známý na poštovní známky. Přiznám se, že tady jsme se minuli. Buď náš církevní mobiliář ty ceny má a já je nevnímám v těch stovkách tisíc, nebo žiju na jiné úrovni. 

Z vnějšího pohledu jsme ale na tom stejně. Vzácné kalichy a jiné nesmysly si křesťané považují podobně jako on sbírku malých bakelitových budíčků, která tiká na poličce. Z jeho pohledu jsou kalichy a patény naprostou zbytečností. Nebylo by divu, kdyby měl pocit, že je ta církev neskutečně bohatá. A z mého pohledu je pochopitelný užaslý údiv, jak je hasičské řemeslo výnosné, že vedle obyčejných životních nákladů dovolí spořit a investovat takové částky do obyčejných hodinek. 

Major byl překvapen, že jej netlačím do nezvladatelných termínů a že jsem si ochoten zase přijet. Ovšem, to já velice rád! Na rozloučenou mi vysvětlil, jak nesmírně křehké jsou právě ty umělohmotné budíky z eNDéeR, protože sehnat čtyři celé a funkční dalo několik let práce. 

Ještě, než jsem se zvedl, tak si jedny hodiny na zdi říhly či krkly, jak jsme říkali doma, a dotáhly perko hlučným zavrčením elektromotorku. Polkl jsem a pozdravil. Jen mne napadlo, že u nás a v Evropě hasičům důvěřuje devadesát dva respondentů ze sta. Neptejte se, kolik procent z dotázaných důvěřuje farářům…  

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama