Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Mrtvá voda

Pohřeb v parném létě nemusí být ani v našem kostele, aby byl na omdlení. Stačí hřbitovní kaple, byť ji Antonio Alfieri v sedmnáctém století panstvu pěkně postavil. Když je plno, tak je plno. Ne v každém kostele sloužím, tady jsem jen jako host v řadě dalších. Je dnes opravdu plno. Těžko se dýchá, nádech letí trubicemi, do sklípků se jen tak nedostane. Ohlédnu se kolem sebe, zda je to se mnou jako s jinými. A tu mi pohled kamerovým záběrem zaznamená skleněné oči dívky vedle mne.

„Ta půjde dolů!“ bleskne mi v hlavě a skoro to vykřiknu. Stačil jsem však natáhnout ruce a svezla se do nich, jako listí z věnce. Pohřeb nepohřeb, položit na zem, zvednout nohy, zajistit dýchací cesty a vodu, vodu potřebujeme. „Máte někdo nějaké pití?“ ptám se?
„Ne jen lahvičku.“ Hlavou mi jede záchranářský kurz a beru lahev od Coly Zero od neznámého pána.
„Ukažte!“ a letím za kapli k vodovodu, který pokojně a nevzrušeně teče z roury do kašničky. A zpět a pár doušků… Slečna se sbírá a i s ní do té doby mrtvé obecenstvo se probralo z mrtvých. Začali ji tahat na nohy, že jí bude doma lepší.

„Bude, ale až se jí srovná tlak! Nechte jí ležet. Ještě chvilku!“ marně namítám. Složila se znova u dveří kaple jako květ dnivky. A tak leží venku na trávníku. Opět: Nohy nahoru a doušek vody. Pohřební hosté mezi tůjemi jí dělají stín.

Po pohřbu jsou už živí všichni! A taky maminka: „Pane faráři! Co jste jí to dal?! Ta voda ze hřbitova je přece mrtvá! Zavolám na vás hygienu, budete mít tady mladou na svědomí!“
Na to se nic neodpovídá. To z té paní volá zoufalství. Ta smrt by měla nebejt! Ti hosté jsou někdy více mrtví, než ten nebožtík. A čím je ten v rakvi mladší, tím více je to špatně: „Co ti doktoři dělají, že si s tím ještě neví rady. A ten pánbůch, do……, k čemu von je?! Když se umírá, je něco zle!…“

Ale napadlo mne něco. Tady to napíšu; jí jsem to neřekl: „Pamatujete na pohádky, maminko? Ta mrtvá voda, jak říkáte vodě z vodovodního řádu úplně stejného, jako máte doma, ta udělala Jiříka ještě krásnějším, než byl. Tím spíš vaši princeznu. A pak je tu ta voda živá, která probouzí! Tu jí dejte doma! A s Pánem Bohem, nashledanou!“

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama