Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Můj Most!

Hláška „Snědá, vole, tíseň!“ mne zbourala! Smíchem jsem hekal, abych neprobudil okolí. Na Most! jsem se hltavě toužil podívat, protože jsem kdysi jezdil kolem jámy a sledoval, jak se stěhuje kostel. Komunistům jsem přál, aby jim nespadl a stěhování se povedlo. Alespoň něco! Pak jsem do Mostu jezdil sloužit pod Hněvín do ulice U Města Chersonu, kam sestěhovali komunisti všechny církve. Chodilo se kolem kojeňáku, v němž řvali odložení novorozenci. Modlitebnu jsme sdíleli s evangelíky a metodisty. Vždy nás bylo tak do mariáše. Vypadalo to na konec, který si komunisti přáli. Dnes je to jinak. Kostel vstal z mrtvých. Jásavě jsem konzultoval mladému architektovi Kočímu jeho diplomku, ve které se pokoušel navrhnout nové poměry kolem kostela Nanebvzetí Panny Marie. Most mám kdesi hluboko. Přece je to taky můj Most! Do starého Mostu jezdíval kázat už můj táta.

Stihl jsem shltnout dva, tři díly, ale pak jsem zjistil, že se mi ta květomluva hrdinů seriálu dostala pod kůži. A došlo mi, že si musím dát pozor. Já měl všude voly, Dáša by mne opravila – i krávy. A to jsem nechtěl. Protože by to za chvíli bylo i v kázání. Tak si musím Most! dávkovat.

Pak mne ale naštvala fejková podoba transexuálky. Ženská, která si užívá „proměněné“ tělo? A ještě: Namluvená chlapem, který…? Uf, asi jsem někde mimo. Já spíše znám bolavé přerody osobností a jejich tisíce úzkostí, než ty, co stahují sukni na závodech. Spíše potkávám ty, které nechtějí, aby se o tom všem mluvilo, chtějí zapadnout, spíše zmizet (zrcadlově u chlapů). Prostě být v nové identitě. A jim to pochopení neodpírám. Nepředělávám lidi, doprovázím. Nedělám kampaně, protiví se mi.

Cyril Drozda mne v ničem neuráží. Rozložená osobnost alkoholem a přesto s hlubokou úctou ke svatým věcem. Zbožnost smíšená s lidskou slabostí si mne spíše získala. Když se nad soškami zděsí, jak se bude moci podívat do očí opatovi tomu a tomu, naprosto jej chápu. Pomýlený zpovědník sociálních pracovnic mne v tom, co jsem zatím viděl, neurazil. Přemýšlím v jeho postavě o sobě samém a nemohu se vynadívat na krásu obyčejnosti hlavně díky geniálnímu ztvárnění postavy brněnským hercem, kterého teprve objevuji.

Romové, až na popeláře Frantu, mi připadnou strojení. V naštvání i vtipnosti, dokonce i v té vilnosti ženských protějšků. A přijde mi to škoda. Nicméně Luďu, Čočkina a snad i ty další beru jako průvodce mým Mostem. Děkuju za úlevnou formu humoru a přihlouplou opravdovost hlavních hrdinů. Více jim ale fakt nepřipisuji!

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama