Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Nit

„Pane faráři, prosím vás, potřeboval bych jehlu a nit!“ povídá pohřební zřízenec na našem prahu, když jsem otevřel dveře. A jak zahlédne moje rozpaky, cože bude šít, dodává: „Černou nit! Upadl mi knoflík na saku a víte jak… Já musím trochu vypadat.“

Šel napřed a já za ním seběhl dolů do kostela a vešel bočním vchodem. Taková nit je pro mne provaz, po kterém se šplhám k rozhovoru. Přinesl jsem nit v jehle. Na konci nitě uzlík. Na tváři zřízence zářil úsměv. Bylo mi jasné, že je moc rád za nit v jehle, ač si o to neřekl. Silné prsty zakončené bambulkami bříšek na špičce prstů měly co dělat, aby jehlu uchopil. Ale to už je zase kus hrdosti. A šije. Mezi dírkami v knoflíku vypráví o lidech, co se dokážou pohádat tak, že žádný obřad není, protože jedni i druzí chtějí svou květinovou výzdobu. Naposled se mu dva vnuci pobili na place před úřadovnou. Asi pro majetek z pozůstalosti.

Po prvních větách se bočním vchodem dovnitř pokoušejí vejít nějací lidé. Jsem naučen otevírat. „Jsou to asi pozůstalí, obešli kostel a hledají vstup dovnitř!“ namítám vstřícně, protože vstřícnost je mým řemeslem. Rázný pokyn zřízence mne zastavil. „Jo, jenže vy nevíte a já taky ne, jestli jsou to ti praví!“ odmítl moje snahy černý muž. Všechny pustí až hlavním vchodem pět minut před začátkem. Cítil jsem se jako nahý ve výkladní skříni, protože celá stěna kostela do zahrady, v níž jsou dveře, je skleněná. Nemohl jsem otevřít svůj kostel. To bylo poprvé a naposled, říkal jsem si. U toho radši nebudu.

Když se trousí lidé z pohřbu, jdou na různé strany, ale jdou stejně rozpačitě, zamlkle, zjitřeně a bolavě. Uměním není člověka pohřbít, ale smířit lidi, kteří přišli. Najít nit, která je nakonec sešije v pruhovanou jednotu. Jako nic jiného, potřebujeme teď to minimum, co nás spojuje. Jasně, že se dost často prohrává a sebesilnější nit neudrží rozdělený svět, ale za pokus to stojí. A my šijeme jen malé díry a z těch malých kousků sukna se skládá pak celý svět.

Vlastně jsem byl docela rád, když zřízenec knoflíku zakroutil krkem a pevně ovinutou nit prošil suknem. Nakonec ji ukousl a jehlu se zbytkem mi vrátil. Jdu nahoru a mám o čem přemýšlet.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama