Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

‚Pokoj, pokoj!‘ Ale žádný pokoj není.

Starokřesťanské rozpisy textů stanovily pro velikonoční neděli čtení z prvního dopisu do Korintu, z páté kapitoly. Neposlechl jsem je, protože mi slova apoštola Pavla připadla zbytečně konfrontační. Píše se v nich totiž: „Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Proto slavme Velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy.“ (5:7-8) a zjevně se těmito slovy zřizuje určitý pořádek v samotné církvi, v korintském sboru. 

Zvolil jsem si jiný text, který mluví o ujištění a potěšení. Nicméně to, co se mi dnes ve veřejnoprávních médiích představuje jako křesťanské, mne nutí k této poznámce. Když pan Ovčáček zbožně pokleká před ostatkovým křížem, nevidím jej v katedrále, ale před Koněvovým pomníkem, kam pokládá snítky rudých květin. Když čte z listu Židům, už si jen řeknu, že je to záležitost pana kardinála a nebudu se tomu více věnovat. Člověk má taky jen jedny nervy. A pak, smířlivost je dobrá deviza spolu s tím, že pan Ovčáček je jen úředník, který jako nevolený zmizí hned se svým voleným šéfem. Přímo pro mne nic neznamená, takže budiž.

Když ale pan Miloš Zeman, který zastává v současnosti úřad prezidenta, zvolený tou rozhodující, ale ne valnou většinou začne v den Páně promlouvat k lidu na žádost pana kardinála, pak už nemohu mávnout rukou.

Reklama

Mohl bych se zklidnit, že slova o lásce a o snášenlivosti, o mé drahé Kralické a všechny odkazy k naději jsou správné. Ale v duchu onoho textu ze starokřesťanských perikop velice záleží, kdo je přináší. Další pardon by mohl znít v tom, že pan Miloš Zeman, pokud je mi známo, není členem žádné církve. A tak bych se o něj nemusel zajímat. Ještě jednu polehčující okolnost musím zmínit, totiž že pan Zeman promlouvá, jak sám na začátku výslovně zmíní, na požádání pana kardinála, tedy na objednávku. A už mi může být jedno, co říká, dokonce mohu být spokojen, když v žádném z řečených slov není jinak běžná narážka a nebo jedovatost. Ten pán udělá cokoliv, co se u něj objedná a co jemu samému pomůže. Tedy Bůh suď, není to moje věc.

Ale pan Miloš Zeman přijal úlohu hlavy státu, jak já vidím tedy úlohu v Božích službách. A když se  se na jeho řeč podívám z úhlu slov doporučených v perikopách, není úplně jedno, co kdo řekne. Platí to úplně stejně o panu premiérovi, který jede na vlně mediálních výstupů a bez mikrofonu a kamery není nic víc, než podnikatel s velkým majetkem. Slova o smíření, lásce a podobně nemohou být vyslovena bez souvislosti s tím, že se pan Zeman omluví za urážky pana Peroutky a za nepravdy a útoky, kterých je požehnaně. Pokud to není v souladu, je pro mne falešným prorokem, který: „Těžkou ránu mého lidu léčí lehkovážnými slovy: ‚Pokoj, pokoj!‘ Ale žádný pokoj není.“ (Jeremjášovo proroctví 6:14) a Hospodin jej neposlal. A v souladu s apoštolským slovem z perikop je potřeba říci, že polední slova pana Miloše Zemana na neděli velikonoční byla obyčejným rouháním.

Dodávám, že za pana prezidenta i předsedu vlády se denně modlím a modlit se nepřestanu. Modlím se za to, aby udělal to, co má – byť by se mu nechtělo – a aby Pán Bůh milostivě zkazil všechny zlé úmysly a činy; i ty, které by se mu třeba i líbily a chtělo se mu do nich. Pánové jsou v Božích službách, jak říká Bible, a živému Bohu budou skládat svoje účty stejně, jako každý z nás.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama