Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Prodejní automat služba řidičům

Dává vám to smysl? Mně ne! Každých pět set metrů dálnice D 11, kterou mne to vede ku Praze, na mne křičí červená plocha s černým písmem nelogického sdělení: Prodejní automat služba řidičům. Dělá si z vás i ze mne někdo blázny? Ano. Naprosto jistě. Tato nesmyslná, nicneříkající sdělení jsou na místech, ke byly vylepeny hodně dlouho české vlajky. Ty tam vylepil majitel billboardů, který byl povinen tabule odstranit. Aby odstranění oddálil, tak si ze státu a jeho právníků udělal legraci. A už i Tonda Blaník si z vlajek udělal logo své fingované kampaně použité pro film. A stejně nic. A teď tohle!

Píšu o tom hořkosladce, ale nedivím se tomu. Demokracie nám byla dlouho vykládána jako mazaná schopnost skrýt faul a hlavně zvítězit. Vždyť ani rozhodčí nezapískal! Je třeba využít všechna právní ustanovení, abychom se mohli vyvléknout z povinnosti. Pravidla podle určitého právního výkladu přece nejsou porušena. To řekl právník. Soud zatím neproběhl. Domnělý dialog pokračuje: „A co vám chybí?! Buďme rádi, že hra nebyla přerušena, vše běží. Buďme vděční, konečně se už zklidněme. Držme ústa! Že na vítězství vydělává jen někdo, to není důležité! Že to nebylo fér? No, pozor, abychom vás za ta nespokojená slova nedali k soudu!“

Říká se, že je demokracie setrvale v krizi, je stále ohrožena. Ano, ale to je tvůrčí napětí, které nakonec demokracii slouží. Jenže to, co se děje tady a za demokracii je vydáváno, to pravděpodobně není žádnou demokracií. To je komedie.

Za největší problém, a proto to celé píšu, považuji skutečnost, že si na to zvykáme. Zvykli jsme si na nesmyslné billboardy a děláme si z nich švejkovskou a nebo cimrmanovskou legraci. Už nám to ani nepřijde. Držíme ústa. Ani nám to nemusí nikdo shora radit. A pokud už tu pusu otvíráme, opakujeme bláboly a neověřené nesmysly. Vzdělanci, nevzdělanci. Kdokoliv. Šíříme údajně demokraticky bludy jako při posledních volbách. To je opravdu problém!

Nikomu nekážu, aby byl setrvale nespokojený. Pokud mi někdo napíše, že kdyby nebyl na Hradě ten a ten, neměl bych co říct. To předpokládám a samozřejmě hned odmítám. Naopak. Kážu, že jsme povinni vzdávat čest a úctu tomu, komu patří čest a úcta proto, že je ve službě svěřené Bohem. Občas se říká, že učitel, starosta, předseda sněmovny a podobně – už nejsou z Boží milosti, že jsme v jiné době. Ale oni z Boží milosti jsou! A nakonec Pánu Bohu se budou odpovídat. A když dělají alespoň z patnácti procent to, co mají, je třeba za nimi v těchto procentech stát a děkovat za těch patnáct procent Bohu. Ale na ten zbytek je třeba zřetelně říci: „Ne!“

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama