Skeptický člověk prostě není schopen věřit. Ten, komu se to marnění lidské mysli líbí, skepsi ještě prohlubuje. Jak? Řekne: „Bude líp!“ a toto heslo záměrně nenaplní. Vychutnává si placaté řeči. Třeba, že prší… Maří a maže souvislosti, aby se skeptický člověk propadl ještě hlouběji. Strká se dopředu, byť by se musel nechat vozit na trakaři, aby bylo vidět, že nikdo jiný nevládne veškerou mocí lidu. Stařec moudře nečeká, až za ním přijdou pro radu, ale má se za předního, aby bylo vidět, jak zradil a zrazuje. Když už lidé říkají, že to nemůže být horší, udělá ještě šílenější věc, kterou by si nikdo nedovedl představit. A vychutnává si, jak mu jeho oběti ještě poděkují a z opatrnosti mu podlézají.
Není důvod poděšeného kličkování. Žádná skepse. Je důvod dělat promyšlené kroky. Učit se a promýšlet strategie. Samozřejmě je důvod demonstrovat a dávat prohlášení, zaujímat zásadní postoje. Nesouhlas a přiměřený projev odporu je důstojný, není se za co stydět. Samozřejmě, že se bude jakýkoliv projev svobodné mysli bagatelizovat a zesměšňovat. Mocní budou svět poučovat o tom, kdo je hysterický a kdo není. Mocní budou dělat, že se vůbec nic nestalo, urážet a nadávat demonstrantům do křiklounů. Pokaždé se budou tvářit, že pod jejich okny nikdo nebyl… Leda turisté. Nic jiného než tohle poučování ti mocní neumějí. Ale ani trochu není důvod k jejich skepsi.
Skepse totiž rozežírá obyčejnou naději, kterou potřebujeme k přežití, ke tvorbě politiky, k ochotě kandidovat. V tuhle chvíli je třeba poděkovat nebesům za všechny nezávislé politiky, kteří měli a mají odvahu kandidovat třeba do senátu. Za všechny Prahy sobě a Kolíny a Semily či Říčany, jež vychovají sebevědomé politiky, kteří ví, že se spousta věcí dá dělat jinak. Nepodléhají skepsi, vyjedou do světa a vidí. Vrátí se, pracují a moc nepovykují nějaká laciná hesla. Za každého straníka, který ví, že moc je nebezpečná a tříštivá, jsme vděční. Bohu díky, za každého, kdo ví, že moc v jakékoliv podobě je jedovatá a je třeba její použití evidovat, jako specifický lék v každé ordinaci.
Slováci nejsou skeptici, proto zvolili prezidentku a před tím prezidenta, za které se člověk nemusel a nemusí stydět. Jsou možná schopni v parlamentních volbách zvolit strany, které mají řešení mafiánské detektivky, jejíž chapadla se pomalu rozplétají v rozšifrovaných zprávách pana Kočnera. Taky mají v nedávné paměti rozumné politiky, kteří dokázali moc užívat k dobru věci. Dzurindovy vlády a zvláště vláda paní Radičové naznačovaly, že všechno jde ještě jinak. Radičová dokonce postavila vládu s lidmi, kteří se nezapletli s komunistickou minulostí. Že to nejde? Ale jde!
Jediné, co je třeba pěstovat, je dobrá mysl. Nezatížená komunismem a současnou postkomunistickou skepsí. A pěstovat dobrou mysl nemusí až nějaký potentát, to může dělat každý malý pán.