Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Styl vládnutí

Jsem přesvědčen, že to není žádný naivní a nepolitický patos, když tvrdím, že se musíme rozloučit se stylem vládnutí, který vytváří potřebu silného vůdce. A když vůdce nemá mandát na samostatné vládnutí daný volbami, vytváří přiznanou a nebo nepřiznanou koalici tak, že bude vyhrožovat, lhát, taktizovat, vynucovat, potrhávat nohy, ujařmovat osoby či strany, zneužívat politickou situaci i uměle vytvořené příběhy s tím cílem, aby nakonec vládl stejně sám. Počítajíc ještě s rozpačitným a nuceným potleskem porobených oslů, kteří mu k absolutnímu stylu vládnutí pomohli. A ještě hůř: Bude podsouvat oněm oslům, že si mají přijít také na své. A dokonce, vůdce to bude hlásat jako styl vládnutí ve 21. století a děti se jej budou učit v občanské nauce. Ne!

Tento styl nám vnucují politici, kteří přímo chtějí vládnout sami a do médií se diví s nechápavými úsměšky, že jim nikdo nedá mandát k takovému vládnutí. Na druhou stranu nám takové myšlení podstrkávají politici, kteří říkají, že budou vládnout jen tam, kde si podle svých politických programů přijdou na své a napasou se na obecní pastvině tak, aby jim jejich voliči plácali po šíji s pochvalou: „Dobře, dobře, osle!“

Pokud dojde ke koalici, pak se koalice musí domlouvat na společných prioritách s ohledem na tuto zemi. Nesmí a nemůže stavět svoje věže. Pokud nás to v minulých letech někdo učil a teď nám dávají asistenti minulých profesorů v novém období lekce ze stejně zvrácené látky, pak jim to bez patosu házím na stůl a budu směle tvrdit i u zkoušky, že škodí naší zemi a jejím obyvatelům, voličům i nevoličům, protože i těm slouží, nejen svým statisícům.

Jak je mým zvykem, doložím to také biblickým textem, který bývá trochu nepříležitě čten na svatbách. Je o těch, kteří si myslí, že mohou žít sami, prosazují sebe a nepočítají s druhými, protože by je zdržovali. Najdete jej v knize Kazatele, ve 4. kapitole, verších 9-12. Citát zní:

„Lépe je dvěma nežli samotnému; jejich námaha má štědrou odměnu: Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?! Dva lidé spolu spící lépe zahřejí se, jak ale zahřeje se ten, kdo spí sám? Je-li napaden jeden, dva spolu odolají; trojitý provázek se těžko přetrhne!“

Tento text vypráví o nesporné výhodě partnerství. Mluví o koalici. Dva jsou si oporou. Je to zbytečně patetické, když chci vidět partnerství s ohledem na celou zemi, na voliče i nevoliče? Kde je v naší politice kolegiální podpora koaličních stran? Nebyla naposled v opoziční smlouvě za účelem mrzkého prospěchu? A nakonec, kde jsou dva v partnerství, nachází se i třetí, protože v takovém společenství akce bude každý rád třetím. Použití při svatbách nahrává k tomu, aby se řeklo, že skutečné manželství jsou teprve tři, tedy on a ona a s nimi Pán Bůh. Ale já to chci vykládat i na lidské rovině.

A kdo nemá rád Bibli, ať si vzpomene na Svatoplukovy pruty. Za největší prohru naší země v současném handrkovacím politikaření považuji vládnutí souručenství všehoschopných oligarchů s komunisty a extrémisty. Vraťte se ke stolu, pánové. A trochu se namáhejte. Tohle vám neberem!

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama