Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Tradiční rodina

Nedávno se mi kdosi pokoušel namluvit, že neexistuje. Překvapilo mne to. Já ji znám! Je to přece moje maminka, tatínek a moji sourozenci! My to máme jasné. Ten člověk ale věděl, že jsem farář, tak to zkusil přes Bibli. Tvrdí, že tradiční rodina neexistuje, protože král David to s těmi ženami měl složité – zcela jistě neměl jen jednu. A pak jeho syn Šalamoun, ten měl ženy a ženiny a byly jich stovky, možná tisíce. Hele, a ještě jednu starší kartu vytáhl: Sám otec Abraham, ten měl taky ženu a služku. Mezi ženami byly pěkně vyostřené vztahy! To je tedy nějaká tradiční rodina? Jeho syn Jákob měl ženy a jejich služky a spoustu dětí s nimi, a tak tu máme Izrael se dvanácti pokoleními.

Jakoby nic jiného v Bibli nebylo… No, ale ono je! Hned na začátku v těch stvořitelských básních je jasný pár. Muž a žena. Později Adam a Eva, ta jména jsou až poté, co vypadli z ráje. Od puberty mám moc rád erotickou píseň v Bibli. Někdo jí říká Píseň Šalamounova, někdo Píseň písní. Tam to jiskří mezi mužem a ženou. A zcela zjevně jsou si muž a žena jako jedineční a výluční – partner s partnerkou. A nakonec, pokud se nemýlím, tak pisatel dopisu do Efezu si v páté kapitole bere do parády domácí poměry a vypadne z toho jasně muž a žena a děti, pak služebnictvo. To nejsou žádné básně, ale domácí řády. U muže a ženy se autor zastaví déle a končí tím, co jsme si – my ženatí a vdané – zažili mnohokrát, že manželství je tajemstvím. Manželství, jako instituce, je obrazem Krista a církve jako jedinečného páru. Tolik z té Bible. Takže nevím, asi bych neměl odvahu mluvit o tom, že žádný koncept tradiční rodiny neexistuje. Spíš bych řekl, že nic nedokázalo tuto tradiční rodinu rozbít. Nedokázaly to naprosto nouzové stavy, ani lidské nápady a ani orientální nabubřelost. A nedokáže to ani teď.

Jsem v církevní službě pětatřicet let. Myslím, té aktivní. My jsme jinak orientované v církvi vždycky měli (ta procenta platí i na nás), věděli jsme o nich, ale nedělali jsme z toho, co prožívali, veřejnou věc. Ani oni to nechtěli. Chtěli klid a porozumění. A to respektuji dodnes, ctím tajemství, takže o tom nebudu psát ani teď. Z principu: Prostě nelezeme lidem do ložnice. Ale měli jsme vždycky i jiné a velmi atypické typy soužití a rodin. Třeba dvě tety a tři osvojené děti a podobně. A všechno nějak fungovalo. Samozřejmě, nikdy to nebylo jednoduché! Ale to na tomhle světě tak je…

Zaráží mne, že se dnes považuje za záslužnou statečnost, když se někdo halasně staví za manželství jinak orientovaných nebo za osvojení dětí stejnopohlavními páry. Je to přece podle průzkumů veřejného mínění jasná věc. Čísla jsou bez diskuse: 74% pro stejnopohlavní manželství a 64% pro právo na adopci dětí svého partnera či partnerky. Téměř polovina, tedy 48 % dotázaných, si myslí, že by jinak orientovaní měli mít právo na adopci dětí z institucionální péče…

Co je to za statečnost, když se někdo vlamuje do otevřených dveří? Statečné by bylo zastávat se těch, co jsou v menšině a je jim upíráno právo. Tak jsem se to učil příkladem jiných v mé době. Určitě to nebyla kampaň pro většinu.

Jo, asi to tak s manželstvím a dětmi bude. A samozřejmě to bude mít sporné stránky. Ale zákony států se dnes píší podle politické matematiky, podle mediálního ohlasu a s dobrou, téměř bych řekl hybridní strategií. Klidně mne za to kárejte, myslím si to, řekl bych to zas. Nicméně, beru to jako skutečnost, proti které určitě nepůjdu protestovat do průvodu. Budu se zastávat jednotlivců a postavím se za ně, pokud se jim bude dít příkoří, jak to jen půjde. A je mi ukradená jejich orientace.

Mně je typickým manželstvím maminka a tatínek a klasickou je naše rodina, přes všechny zápasy a boje. Klasické manželství a klasická rodina pro mne neumřely. A udělám všechno proto, abych manželství s mou ženou předal svým dětem taky jako vzor. A pak si povídejte, co chcete!

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama