Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Velký pátek, velké téma!

Alespoň v Rakousku. Pokud tomu dobře rozumím, pak je v Rakousku Velký pátek opravdu velké a důležité téma pouze pro evangelické a starokatolické křesťany. Obecně tomu dni říkají Němci Karfreitag, dříve snad i stiller Freitag (tichý pátek, protože nezvolnily zvony) nebo hoher Freitag (vysoký pátek) jako ozvěna vysokých, důležitých svátků v židovství. Kar je ze staré hochdeutsch sprache něco jako nářek, smutek, soužení. To v češtině označení pátku za velký zní jaksi silněji. 

V současné rakouské diskusi se ukazuje, že Velký pátek hraje výraznou roli pouze evangelické a starokatolické teologii, což je pro českou situaci v ekuméně téměř nepochopitelné. U husitů, stejně tak u široké evangelické obce a také u katolíků znamená Velký pátek mnoho. U nás to vyjadřuje to i uspořádání, které v ČR prošlo převážně díky katolíkům v parlamentu před několika lety – Velký pátek je státní svátek pro všechny. 

I když si uvědomuji nízkou politickou hru o schválení a naprosto minimální motivaci křesťanským dědictvím, uznání svátku si vážím. Léta jsme svátek neměli a stejně jsme si jej dovedli udělat my i naši rodičové. Potřeba svátečního dne nebyla důvodem pro politický zápas. Ostatně, přiznejme si, dnes uzákoněné volno nezatřáslo svědomím zpohanštělého národa. Vůbec nešlo o krok probuzení v českých zemích, jen o parlamentní politiku. Zpět k věci: Velký pátek tentokrát silně hýbe letošní rakouskou politikou a není vůbec jisté, zda dojde k nějakému rozumnému řešení, či na to nakonec evangelíci nedoplatí, protože jejich vystupování nejde na ruku veřejnému mínění. Proč?

V Rakousku platil od roku 1950 celkem nesystémový pardon pro evangelíky a starokatolíky, kteří si tento den drželi jako svátek a zaměstnavatelé na základě vládního opatření tento den dávali jako placený a volný pro konkrétní lidi. A tak starokatolíci a evangelíci, když náhodou pracovali a nevybrali si svůj day off, dostali peníze a nebo si vybrali dovolenou. To nemohlo obstát před Evropským soudním dvorem, protože to zavdávalo možnost diskriminace ostatních. V roce 2015 si to zažaloval jeden nekonfesně založený zaměstnanec, který chtěl den dovolené na Velký Pátek – jako jej měli někteří jeho spolupracovníci. 

Návrhy na řešení této situace jsou různé. Například poloviční svátek, tedy odpoledne Velkého pátku. To ale evangelický biskup Michael Bünker odmítá, neřeší to návštěvu dopoledních bohoslužeb. Zatím se neschyluje ani k výměně svátečních výhod například letničního pondělí (s velmi nejistým křesťanským významem) za Velký pátek ani k přímému uzákonění Velkého pátku za státní svátek není vůle, což vedle kupy mariánských svátků působí komicky a ukazuje, kam až Rakušany od biblického chápání křesťanské zvěsti odvedla státní ideologie Pietas Austriaca v baroku. 

Generální sekretář rakouské biskupské konference říká ve svém oficiálním prohlášení: „Velký pátek by měl zůstat jako svátek (státní) pro evangelíky, kteří chápou „centrální náboženský význam“ tohoto dne pro svůj život.“ Peter Schipka, sekretář biskupské konference, chodí po hodně tenkém ledě ve svém oficiálním vyjádření jménem většinové křesťanské církve v Rakousku. Velký pátek je pochopitelně velkým zemětřesením v ekumenických vztazích. Biskupská konference podle slov sekretáře na řešení s evangelíky spolupracuje. Ale Peter Schipka ve svém prohlášení napsal zvláštní větu, se kterou teolog trochu zápasí, aby dobře pochopil: „Je třeba doufat, že zákonodárce najde brzy řešení, které zachová Velký pátek jako svátek pro evangelíky…“ A na to evangelíci pochopitelně nahlas a výrazně mluví o privatizaci náboženství v původně výrazně křesťanské zemi s hlubokou tradicí římské církve a výrazným vlivem potlačených reformačních proudů.

Také se v diskusi šermuje ekonomickými hledisky. Současná vláda je spíše pro laický stát. Stát tedy tíhne k řešení, které bude vyhovovat všem náboženstvím a platí například i v muslimských zemích v Zálivu. Zaměstnanec bude mít mimo typické domácí svátky (v Rakousku např. mariánské) jeden den či několik dnů jako „náboženské dny“ a bude si moci vybrat, který to bude. Navýší se tím dovolená, což bude schůdné i pro muslimy, kterých je v Rakousku dvakrát tolik, co evangelíků a starokatolíků dohromady. 

Velkopáteční bohoslužby a nedělní ráno se všemi náboženskými praktikami a symboly nejsou samočinně křesťanské a jejich veřejné provozování člověka nespasí. Každý detail léty ustálených kalendářních zvyků však pomáhá v proměně lidských životů, protože o tu přece jde. Pokud křesťanství nepřinese nové poměry a způsoby jednání, nemá smysl a hodí se leda tak do muzea.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama