Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Vlajky

Kdo mne zná, ví že jsem propadl kouzlu Malty, středozemního ostrova ze zlatavého vápence. Limestone, tak se mu říká. Šance stavět a nebo tesat sochy třeba jen zaostřenou polévkovou lžící je velká. Malta na první pohled vypadá arabsko-italsky s velkou vnímavostí pro anglosaský svět. Ve skutečnosti je Malta plná všech možných etnik právě proto, že vystupuje z moře jako přestupní stanice Středozemí mezi Afrikou a Evropou. Malta a Gozo jsou plné lidí, kteří se ve jménu přežití snesou a spolupracují.

Mnozí odešli, někteří zase přišli. Mezi léty 1947-1967 se do emigrace uchýlilo 30% obyvatel. Byli si jisti, že se na ostrově nedá žít. Ve Vallettě je pomník 310 dětí, které odjely do emigrace mezi léty 1950-1967. Přistály nakonec v Austrálii, další jsou v Kanadě a ve Spojených státech amerických.

Jiní přišli už dávno! Židé se dostali na ostrov asi už v devátém století před Kristem, protože si Týrská a Sidonská princezna vzala izraelského krále Achaba a zvláště pobřežní kmeny Zabulon a Ašer dostaly přístup k fénickým posádkám. Díky nim se na lodích dostali až na ostrovy Gozo a Malta. O raném židovském osídlení svědčí archeologie. Běžné historické zdroje však židovskou historii příliš nezdůrazňují. Spíše se citují předhistorické magalitické památky a pak až doba rytířů.

Reklama

Pravdou je, že jakési svobody a postavení měli Židé pouze v devátém a desátém století po Kristu. V přestávkách mezi pronásledováním jakž takž přežívali podobně, jako na mnoha jiných místech. Snad nejhůř byli pronásledování španělskou křesťanskou korunou, která vládla nad ostrovy. Pod řádovou vládou na tom nebyli lépe a rytíři je používali jako otroky. Osvobodil je až Napoleon a nejvíce svobod měli pod anglickou nadvládou.

Stopa židovského osídlení je zřetelná a jasná. Soudě podle jmen je hned jedna třetina jmen typicky židovská či arabská. Celkově nesou tři čtvrtiny obyvatel 100 jmen, která dominují veřejnému životu – jako třeba Abdilla, Agius, Asciak, Bajada, Bugeja, Buhagiar, Borg, Busuttil, Buttigieg, Caruana, Cassar, Chetcuti, Farrugia, Fenech. A mezi nimi se nedají ta hebrejská zamlčet: Micaleff, Mifsud, Saliba, Zerafa, Ebejer, Zammit. A hned dvě z nich jsou v top 10 jménech Malty. Jména však nejsou všechno. Židovskou víru zastupuje jen malé společenství chabadniků, kteří jsou na tom stejně, jako jiná importovaná náboženství. Tedy dost bídně.

Ještě k těm jménům: Tato situace vysvětluje vysoké procento potratů a velké procento chronických nemocí, jako je třeba cukrovka, u obyvatel Malty a Goza. A také potřebu získat nevěstu či ženicha s jinou krví. Píše to Christina Chetcuti v rozhovoru s maltským lingvistou Mario Cassarem v Times of Malta.  A dodává s trochu trpkým úsměvem, že leckterý maltský nacista nese jméno, které odkazuje právě na původ stejný s těmi, které ze srdce nenávidí.

V bedekrech, mimo těch speciálně židovských, nenajdete o židovské historii nic. Jen pod čarou se přiznává, že nejstarší palác na ostrově, palác Falsone ve Mdině byl z části původně synagogou. Nad ostrovem však vlají spousty praporů. Každá čtvrť či jednotlivé society mají svoje vlajky, které vesele plápolají ve větru ve dnech festivalů. A na některých se nedá zapřít motiv Davidovy hvězdy. Alespoň tak se na Maltě připomíná bolest a utrpení Izraele v minulých staletích.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama