Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Výtah

Mám ve svém nejbližším okruhu ještě stále mladého muže, který vyniká manažerskými schopnostmi a úspěšně rozvíjí svou firmu. I proto si mohl koupit a upravit svůj byt a vstoupit vlastnictvím podkrovního bydlení v krásném městě do společenství vlastníků bytů v domě, kde jen procházka kolem vstupních dveří bytů ukazuje, jak vysoko a jak hezky je možno žít ve čtyřech podlažích domu ze třicátých let minulého století.

Koupí bytové jednotky na mého blízkého překvapivě přešla i povinnost či výsada předsednictví v onom společenství (Nikdo to nechtěl dělat?). S příjemným přijetím na začátku stoupal počet nepříjemných zkušeností a řešení naprostých maličkostí. K nim letos přišla i vážnější věc. Dosud je v prostoru mezi schodišti soukromý výtah pro postiženého, který dosahuje jen do polovičky výšky domu. Je možné vybudovat společnými silami nový, který dosáhne až nahoru a zvýší kvalitu bydlení. Pro ten se ovšem musí rozhodnout společenství většinově. Minulé úterý si půjčoval onen mně blízký muž stoly a židle z kostela na schůzi. Když je přivezl nazpět, téměř mu bylo do breku. Na schůzi přišli jen ti, kteří výtah nechtějí. Nepotřebují jej, protože bydlí dole a nechtějí se na něm podílet ani financemi. Jejich pojetí společného vlastnictví představuje verzi, která je vlastní i mnoha dalším společenstvím. Lidé osvobození domnělou demokracií dovedou být dokonce zlí. Když se v kostelním společenství přebíral výsledek prvního kola diskusí o výtahu, přidali se i další muži se svými zkušenostmi z jiných společenství vlastníků. Vlastně je to děsné! Lépe nic společně nevlastnit a nespravovat.

Člověk si říká, co jsme celá ta léta dělali… Kdo jiný by měl umět žít tajemství společenství, než církev?! Samozřejmě se ukázalo že komunistická definice společenství sobě rovných je nesmysl a vytváří vždy jenom jiné úrovně, v nichž jsou si lidé rovnější, než sobě rovní. Kdo jiný, než církev, která je propojena v Kristu a dovede si přes Krista vydohadovat i složitější věci. Tedy každý v ní ví, že potřebuje Krista, toho, co je ve středu, a tím potřebuje taky každého, kdo má stejnou vazbu. Jako kolo s paprsky se točí jen tehdy, když se některý z paprsků nezbortí. Tohle učit, demonstrovat na živých příkladech, to je přece naše bohatství, které potřebuje svět.

Jenže my jsme naučili svět, jak je třeba chodit pečlivě do kostela a co se smí a nesmí říct, co je či není hřích, víme, jak se kleká a kdy se v kostele stojí. Celý svět ví, že jsou na tom lépe evangelikálové, než evangelíci, jak někteří tvrdí. Jak je třeba přistupovat k eucharistii jak mají propracováno zase jiní. Taky je jasné, že je lépe křtít ponořením a ne pokropením a už vůbec je hříšné křtít děti a podobně. Pokud jste se ztratili a nebo jste se rozčílili, že to, co tu píšu, je zaručeně důležitá věc a já to jen lehkovážně snižuji, pak jsme si porozuměli. Ano, takové detaily a nepodstatné věci se řeší s největším nasazením a všemi vášněmi. A já říkám, že nemají vůbec žádnou váhu. A že je pořád ještě čas na změnu myšlení.

Závěr: Tohle úterý se ve druhém kole podařilo získat souhlas společenství vlastníků, 88% držitelů bytových jednotek hlasovalo pro výtah. Dobrá práce! A Bohu díky!

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama