Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Zahalené nebo nezahalené

Zákaz absolutního zahalování považuji za rozumný. K tomu ale dodám několik vět z mé paměti:

Během domácích prací jsem se mamince někdy v šedesátých letech mihnul pod rukama ve chvíli, kdy byly na vrchu hromádky textilu dlouhé černé hedvábné rukavičky. Skvost v zápěstí zapínatelný na několik knoflíčků potažených také hedvábím, prostě nádherná práce. A k těm rukavičkám také černý hustý dlouhý závoj s kloboučkem. Sevřelo se mi osrdí a v mém jinošském dozrávání jsem pocítil něco, čemu dnes umím dát název. Erotické vzrušení a záchvěv touhy zabořit se do té záplavy textilu vonícího po levanduli.

Maminka pochopila a vysvětlovala mi smysl přechovávání toho pokladu. Jistě věděla, že sama už to nikdy neobleče. Přísný smutek mojí babičky, který držela po odchodu mé prababičky, trval půl roku, hned po pohřbu se držel ještě několik týdnů přísný smutek se zvláštními projevy žalu. K nim patřil ten hustý závoj, přes který muselo být vidět jen s velkým úsilím. Druhou polovičku roku šlo o smutek běžný – tedy v černém a bez zakrývání. Před sto lety a nebo něco málo přes sto let se tedy v naší zemi celkem běžně provozovaly způsoby zahalování na úrovni dnešního nikábu či burky. 

Zajímavý vývoj pokračuje tak, že ještě po svém tatínkovi jsem držel smutek a nosil černou pásku. To je pětatřicet let nazpět. Po mamince, a to je sedm let, už jsem nenosil nic, co by mělo napovědět okolí, co se mi stalo.

Přísné zahalování má v některých náboženských společenstvích také poměrně krátký vývoj, jen je zatím opačný než to, co jsem popisoval. Zahalování se rozšiřuje a potvrzuje.

Dovolím si přemýšlet ještě kousek dále: Pro muže je to zahalování žen prý obranou před vzplanutím. Co oči nevidí, to srdce nebolí… To ale nemůže být celá pravda! Absolutní zahalení plní někdy erotickou funkci stejně směle, jako evropský outfit. 

Pro ženu je prý zahalování službou ke svobodě. Nikdo ji neokukuje a nedvoří se jí, když už je manželkou jiného. Nenabízí se jí frivolně a nevhodně, pokud není vdaná.

To jsou ale zkratky. Daleko větší tajemství je tedy v muži samotném a taky v ženě. V muži tak, že muž přece dovede vidět a ocenit nespornou krásu druhého pohlaví a – nepřivlastní si ji. V nejlepším a nábožensky: Vzdá za ni dík Tvůrci. Vždyť je to skvělé, že je kolem nás tolik úžasných stvoření! Zralý muž přece dovede unést, že ta krása patří jinému a přeje mu to. A je třeba, aby na své odolnosti a vnímání krásy pracoval. A dodejme – nezralému ty metry látky nepomohou.

A pokud je na něm, na muži, že přestane hledat úplně špičkový ideál a naprosto dokonalé souznění. Přijme výzvu a udělá přitažlivé ženě nabídku, kterou se směřuje k manželství a rodině. Že se zaváže smlouvou a dá své vyvolené ženě pevnou oporu a bude ji milovat unavenou, stárnoucí a někdy zmatenou. S odvahou udělá vše pro to, aby unesl, že to krásné stvoření se změní – a nebude vždy tak úžasné. A v budování této odpovědné mužnosti to zahalování žen vůbec nepomůže. Že je na ženu vidět, je je přece správné!

A na ženě sejde v tom, že když dává znát svou krásu, zůstane cudnou a nebude se pouštět do chvilkových příběhů. A nebude si myslet, že musí být stále krásná jako čerstvě vykvetlá růže. Mládí je přece limitovaný dar. A když je na ni tak krásně vidět a kvete jako ranní kvítí, nebude se bránit přijmout v pravý čas výzvu a nabídku být manželkou a matkou. Protože v tom zraje a získává svou vůni. A nebude se stydět za to, že se mění a že už není ideální. A v tom všem jí zahalení zásadně nepomůže.

Jsem pro co největší vstřícnost ke zvykům a tradicím jiných náboženství. Ale v úplném zahalování jsem pro zákaz. A v moralizujícím zdůvodnění pro zahalování žen nenacházím rozumné důvody pro souhlas. 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama