Nevzdychejte na celibát! Je třeba se připravit na ženaté kněze! Na rodiny na farách, na problémy s farářskými dětmi. Taky na rozvody farářských párů. Prostě na normální život! Protože, pokud to přijde, bude to zemětřesení! O celibátu se mnoho mluví a píše. Ale vždycky jen ve smyslu nucené sexuální abstinence. V případě dobrovolného celibátu se hovoří o možnosti snížení počtu sexuálních deliktů duchovních. A tečka. Víc nic!
Patřím k části křesťanstva, která si drastická pravidla celibátu neurčila. Svým bratřím v římské církvi srdečně přejeme, aby se celibát stal dobrovolným i pro ně. Věřme, že tato možnost přijde v dohledné době. Pokud se kněží zdrží manželství, bude to jejich vlastní volba.
Ovšem zdobrovolnění celibátu nepředstavuje samozřejmé a jednoduché řešení všech bolestí duchovního stavu. Celibát totiž ve své podstatě není jen pohlavní samota. Povinností duchovního je také odpovědnost za svěřené společenství. Je otcem mnoha jiným lidem, namísto vlastní rodiny. Daleko větším tématem je proto život manželského páru na faře.
Někdy se říká, že na faře je duchovní ženatý dvakrát. Za první manželku přijal církev a druhou ženu si bere k tomu. Tak má před sebou dva vztahy, v nichž má investovat maximum. Pamatuji si setkání duchovních, ještě za socialismu, při nichž slovutní otcové diskutovali pořadí těchto dvou vztahů. Hlasitě se neshodli. Však opěvovaná Jednota bratrská vlastně stála na „celibátních“ neboli neženatých kněžích. Až později, pod vlivem lutherství a díky Janu Augustovi se objevil nový zvyk – žena po boku duchovního.
Jaké je místo ženy na faře? Jaké je její místo ve vztahu s knězem? Jen letmo zmiňme možnosti, které v nekatolických církvích máme. Existují manželské páry farářů a farářek, kdy oba manželé mají svůj sbor a v neděli ráno se každý rozjíždí na jinou stranu. Další možností je kazatelský pár, ve kterém žena převyšuje muže, tajně či viditelně, snad i nevědomky svého muže vede a tím ohrožuje jeho autoritu i soudržnost celého společenství.
Dalším rizikem je, že ženatý farář může odradit mnohé o samotě žijící členy sboru od jejich dobrovolně zvoleného celibátu. Nemusí se přitom jednat pouze o ty staršího věku, ale také o mladé, kteří svůj single život s důvěrou žijí uprostřed sboru, ve kterém není nutné se oženit a vdát. V neposlední řadě je problematické, když se spor z domácnosti faráře přenese do lodě kostela. Pokud manželka na svého muže pokřikuje, vědomě či nechtěně tím formuje opozici.
Samozřejmě jsou páry, které svou roli zvládnou. Farář a farářová, kazatel a kazatelová, rebe a rebecin dají možnost svému společenství, aby vytěžilo jejich znalosti a zkušenosti párového života, případně aby každého z nich využil jako jedinečnou osobnost. Manželé si tak na faře dávají svobodu mlčet o tom, co jednomu či druhému svěřil ten, kdo si je vybral.
Ovšem jak rozlišovat, co ještě sdílet a co zamlčet? Je zpovědní tajemství ještě tajemstvím, když jej farář sdílí se svou ženou? Někdo si myslí, že ano, protože ví, že jeho žena bude mlčet. Jenže to jí většinou komplikuje vztah s mužem, protože by věci řešila jinak. Tím spíše, když jsou zpovědní příběhy naplněny „tělními šťávami“ a ženy je potřebují sdílet.
Druhotně jí to ničí vztah ke sboru, protože ví věci, které by za jiných okolností nevěděla. V neposlední řadě příběhy napovídají, že takový zdvojený celibát ničí i vztah k Pánu Bohu. Na druhou stranu unese žena kněze jeho absolutní mlčení? Nenaruší se tím jejich vzájemná důvěra, když k sobě nemohou být zcela otevření?
A to jsme ještě vůbec nemluvili o dětech. Zvládnou zvláštní postavení rodiny na faře? Ani nemusí slyšet svého otce přímo hlasitě nadávat, stačí, když vycítí bolest mlčení nebo mučivou oddanost nesmyslným nařízením, která přichází z vyšších míst. Bude se moci rodina jen tak přesouvat z fary na faru, jako se to dělá dnes se samotným knězem? Neztratí děti víru ještě před tím, než ji budou moct rozvinout ve službě, jak se čeká? Nebudou z nich nebarevně odevzdaní dělníci, kteří mají zakázáno myslet? Přitom u zdroje evangelia by přece člověk měl naopak vykvést.
Dodržení či nedodržení celibátu u kněží a farářů je proto obrovským tématem, které by se mělo chápat v celém kontextu.
Psáno pro magazín Proboha!