Jestli něco potřebujeme, tak je to zdrženlivá a moudrá velkorysost. Většinou politiku nekomentuji přímo, ale tentokrát to udělám formou prosby. Směřuji svou prosbu k těm, kteří „vyhráli“ a tváří se jako změna. Tedy, je co měnit, protože komedie, kterou jsme byli nuceni sledovat v podání vlády v demisi a předchozích koalic – přiznaných i nepřiznaných – to mělo s demokracií minimum společného.
Velkoryse přistupujte k sobě navzájem. Páni a dámy starostové či nezávislí, prosím, uložte si bobříka mlčení. Piráti, dejte si pozor na úniky. Možná za ně ani nemůžete, ale každopádně vám škodí. Malomyslné a hořce ublížené poznámky, ty vám taky nechybí. Ale to není vůbec nic nového, žádná změna! Líbí se mi střízlivá slova designovaného premiéra. Nemohlo by toho být víc?
Velkoryse k „vítězům“ v opozici. Přece budete potřebovat i ty, kteří jednají rozumně. A hlavně, budete potřebovat i jejich voliče. Debaty o sněmovně a jejích funkcích vůbec nevykazovaly laskavou velkorysost. Na ní je třeba pracovat. Ale to všechno je o patro výš.
Velkorysost vaxerů a antivaxerů, která mi chybí také, ta je už na mém patře. A musím se jí učit i já. Říkám si: I kdyby hořelo, nepomůže zmatek, výkřiky, obviňování a částečné informace o skutečných problémech. Povídej, věř mi, že poslouchám…
Co mi připadne generálně velkorysé, to je oznámená návštěva paní prezidentky Slovenské republiky u pana prezidenta v příštím týdnu. Má to zapotřebí? Asi má!