Dobře, odložili tiskovou konferenci. To se dalo snést. Ty dvě hodiny čekání zvládneme. Co je horší: Nemohou se dohodnout o tom, co se má udělat a hlavně, jak nám to říct. Fajn, i to chápu, alespoň se snažím. Ale vadí mi, že jim vidím až do kuchyně a hlavně, že je zřetelně znát jak si vzájemně naprosto nerozumí. Dávno jsem tušil, že k nim nemůžu mít důvěru. Nechci útočit na vládu. Nemyslím si, že by bylo dobré, aby právě teď vláda padla. Proč?
Za prvé, nikdo není připraven, aby se postavil na jejich místo. Opozice je nepřipravená a nedomluvená. A tlačit na takové řešení je mimořádně hloupé. Za druhé by nový tým byl ovlivněn ještě větším chaosem. O náhradě by rozhodovali lidé, kterým věřím ještě méně, nebo vůbec. Vlastně, kterým se nedá věřit. A za třetí, když se sklopí vláda teď, nebude dost prostoru na to, aby se dosavadní vládě udělal závěrečný účet. Nebude čas na to, aby pan premiér nesl odpovědnost za svoje vládnutí. A to včetně té trestní odpovědnosti.
Je naprosto naivní představa, že přijmu a poslechnu mektání chaota, který neumí pořádně česky a když má přečíst cizím člověkem napsaný projev, je jako vosková figurína. Zaručeně nemůže získat moje srdce a myslím si, že ani srdce lidí této země. Snad jen ty, které si koupil. Představa, že velení plukovníka bude lepší, je podobně nesmyslné. Kdo zažil vojnu, ten ví, že když plukovník s nehybným obličejem hledí do prázdného prostoru a tlačí ze sebe fakta tak, jako když vede politické školení mužstva, je srozumitelný snad první dvě minuty. Jenže my nejsme zelené mozky zvyklé na velícího důstojníka vychovaného za socialismu. Jestli si někdo myslel, že tahle zem potřebuje vojenskou kázeň, je idiot.
Jestli něco toto vedení státu prohrálo, tak to byla především šance oslovit lidské srdce i rozum. Vzdor lidí je logickým výsledkem stylu vedení téhle země. Všechny apely a vyhrůžky nemají smysl. Nikdo nebude poslouchat unavené, chaotické a vzteklé nevlastní rodiče, kteří mluví o neposlušnosti a naléhají na kázeň. Vždyť ti lidé v celém státě jenom opakují mazanou vyčůranost svých nevlastních rodičů… Lžou, hrabou majetek, kašlou na city a zdravý rozum. Jak je jim možno věřit?! A proč bychom se měli chovat slušně my, proč bychom měli být ukáznění, spořiví a laskaví vůči sobě navzájem? Důvod?!
Přišel čas žen! A nepíšu to proto, abych dělal PR některým dámám. I ony si na svá slova a styl musí dát velký pozor. Ale razantní prohlášení jedné budoucí hejtmanky, že nebude reagovat na hlavu státu, je rozumné. Chová se rozumně, prostě jako máma. Odjinud: Představitelka pirátské strany musí mít stupínek ve sněmovně, cení zuby a poulí na nás oči, ale mluví rozumně. Pracuje, domlouvá se, počítá. Prostě jako máma! Jiná pirátka objela svůj obvod, byla blízko lidem a měla téměř sedmdesát procent voličů za sebou. Chovala se jako máma. Možná se jako ženy budou muset chovat i muži. Žádné ukřivděné, kňourající a hysterické ženy, které se neumí a nechtějí rozhodnout. Potřebujeme vedení, které dá najevo cit a pochopení. Chci autoritu, která bude jasně, klidně vysvětlovat skutečnost a přinese srozumitelné argumenty. Taky tu, která si připustí možnost své chyby a pokusí se získat si mne pro spolupráci a dá mi nahlédnout do hospodaření. Tedy rodičovsky ponese stejnou odpovědnost za budoucnost jako já. Ne, že si za dveřmi sundá roušku… Dovolím si mluvit teď za všechny: Pak si přiznáme svoje chyby a neukázněnost třeba i my… Myslím, že to jinak nejde.