Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Požehnání nadvakrát

Tohle nebude nikoho zajímat, ale je to tak: Křesťanská církev zdědila po otci Abrahámovi velký úkol, který dostal pro svou rodinu. Dostal jej spolu s výsadami: „Požehnám ti a budeš požehnáním!“ (Genesis 12:2) Tedy – existence Abrahámovy rodiny a všech lidí věřících v Hospodina je spojena se žehnáním, se zájmem o druhé a s pozitivním přístupem – řeklo by se dnes moderně.

Kristus Pán nebyl pitomec, věděl, jaký jej čeká úděl, ale říkal zřetelně a srozumitelně: „Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. (Lukášovo evangelium 6:27n) Je tedy jasné, že ani těm, kteří s námi nesouhlasí, nemůžeme zlořečit. V praxi to znamená, že dokonce svoje nepřátele nebudeme zatracovat. Vždycky mají šanci. Ať jsou to zvlčilí politici, zmatení a do krajností zahnaní lidé v davu či po jednom.

Ještě jeden citát z Bible. Tohle je rada apoštola Jakuba dovnitř křesťanské církve, ale říká mnohé i o vnějších vztazích: „Nakonec pak: Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání. ‚Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov, odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj.“ (1. dopis Petrův 3:8nn)

Reklama

Nevybírám si, jací lidé žijí kolem mně a to ani v mém sboru, v mé farnosti. Prostě to tak je. Včetně sexuální orientace a genderových principů, řečeno moderně. Jsem povinen se o všechny starat, mít je v praktické lásce a věnovat se tomu, aby přežili a měli alespoň tolik radosti, co mám já. Vzal jsem požehnání, není moje a dávám jej dále. Nejsem povinen nikoho předělávat ať tak či onak. Mám žehnat. To je vzorec, ve kterém se cítím doma. Rozumím mu. To je smysl požehnání, které mám a jež musím dávat dále.

Je ale ještě jiné požehnání. Přijde-li za mnou dvojice, mládenec a slečna, že se chtějí brát, raduji se z toho. Přiznám se, že je to první reakce, ač mne někdy napadne, že to nebudou mít lehké, že se ještě neznají – tedy neznají sebe – natož toho druhého. Ale raduji se s nimi a zase dělám všechno pro to, aby přežili a aby přinesli světu to, co mohou. A k tomu jim mohu dát požehnání, protože na to mám vzorec, ve kterém se cítím doma. Od počátku té mé Bible (zase s ní otravuji) je jasné, že je tu muž a žena. A právě ti dva mají slíbené požehnání, které jim mohu předat a které jim mohu pomoci užívat, přivlastnit si je – a předávat je dále. Jasněže: Ani to Abrahámovské a ani tohle není moje požehnání, je Boží.

Když ke mně přijdou dva chlapci nebo dvě děvčata, že se chtějí brát, pomohu jim, jak jen mohu, ale svatbu jim udělat neumím. Neumím jim dát něco, co není moje a co jsem sám neustanovil. Budu se s nimi radovat a plakat, nebudu je od sebe rozhánět, naopak pomohu – ale, ať se na mne nezlobí – nebudu tomu říkat svatba a manželství. Neumím jim požehnat tak, jak by oni chtěli. Mám jen to Abrahámovské požehnání. To požehnání pro muže a ženu v těchto případech prostě neumím, nemám na něj vzorec. Totiž: Není požehnání jako požehnání.

Vím, že budou takoví, kteří nakonec prosadí, že se tomu bude říkat svatba, že se to bude dělat v kostele a bude se jim žehnat úplně stejně, jako párům mužů a žen. Svou vůli si prosadí, chce to jen čas. Ale už to bude beze mně. Nastoupí spousta učených, moderních teoretiků i praktiků, kteří budou tvrdit, že to tak má být a na biblických slovech nelze lpět, je třeba je transformovat. Stojí za tím už dnes více než tři sta rakouských farářů římské církve, jak říká jejich mluvčí Helmut Schüller. V mnoha věcech mu rozumím, ale v tomto dost těžko. Probošt německé, říkalo se císařské katedrály ve Wormsu Tobias Scheaefer na svém facebokovém profilu zveřejnil rozhodné stanovisko podobného typu. Možná i proto se Vatikán vyslovil tak přísně a jasně. Žehnání takových svazků zakázal. Respektuji jejich názor, jak ten vatikánský, tak ten rakouský a německý, ale vůbec je nechápu. Už i proto, že jsem protestant a v mnoha věcech jsem rád, že nad sebou nemám církevní vládu. Ale i kdybych se snažil pochopit postoje všech těch dotčených, myslím, že popletli dvě věci dohromady a skoro nic nevysvětlili. Požehnání má totiž dva rozdílné významy.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama