Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Samota

Být sám v blahobytu je stejně pekelné, jako být sám v šílenství sobců, kteří myslí jen na sebe. Každý chce být veliký a ve vatě. Samota oblizuje zdravé, natož nezdravé. Dnes oblízla i mne.

Vzpomínám na Jirku. Na vojně byl naneštěstí v době, kdy nás přišli zachránit především sovětští internacionalisté, k čemuž jim ti ostatní ochotně pomáhali. Kdyby jen na vojně, ale také ve stráži s nabitým samopalem. Kvér obrátil tehdy proti sobě a protože se netrefil, průstřel se dal vyhojit a Jirka přežil. Nejprve skrývaná a pak otevřená choroba ničila jeho duši. Vídal kříže, zářící krystalové kříže. Občas se objevily tam a pak jinde. Nikdy jsem je neviděl, on vždycky. Teda viděl jsem jeden. Ten co měl ze sklíček na krku pověšený na řetízku. Tísnivá samota tohoto muže, který si v zahradním domku občas zatopil a občas ne, byla prohloubena stářím. Našli byste jej nahého naloženého ve studené vodě, jak jej srdce hřeje viděním. Nepochopitelné, že to všechno přežil. Dopočítejte ještě nikotin a všechno další. Veselé bylo, jak mi přerušoval kázání svými dovětky, kterými občas přebíral iniciativu.

Když jsem přijal správcovskou službu ve společenství poblíž Prahy, měl jsem tehdy první úkol spojený právě s Jirkou. Chodíval jsem za ním do velké pražské psychiatrické léčebny, kde Jirka ležel – jak věřil – jen se zápalem plic. Že to bylo jinak, to už není důležité. Jirka odešel a myslím, že jsme se měli rádi.

Před nějakým časem ze vytratil jeho bratr. S rodinou se rozloučil, jako by měl do večera přijít, a zmizel. Jarda. Sečtělý, nesmírně šikovný truhlář. Najednou není. Tělo se nenašlo, starý mobil vyhasnul někde v Posázaví. Taky nikde není. Já jen věřím, že Jarda hobluje prkna někde na čínské zaoceánské lodi a vyrábí překrásné intarziované skříňky, které pak kapitán Ling-Po prodává v bazaru vedle přístavu v Tanjung Pelepas. Díky, že je Evropa tak prostupná. Zapadneš, jako jehla v kupce.

Krumplované sobectví zase začíná prosakovat. Někdy před nedělí vřískal jeden papaláš do televize, že ho zajímá jen jeho země. Blázen! Určitě najde svoje zrcadlové kopie po celém světě. Iluze, že koalice sobců bude bezpečnou domovinou pro národy světa, je iluzí.

Dnes mi marod přivedl maroda. Oběma se těžko žije bez lidí, proto potřebují pomoc. Když nemoc udeří, potřebují někoho nablízku. Samota je strašná věc. Je tak hmotná, je tak makatelná. Hodislav a Bořivoj. Život bude psát nové příběhy.

Reklama