Česká Republika zvolila verzi stavby vlastního pavilonu a jeho podoba dozdobená nerezovými kapilárami určitě nezapadne mezi jiné, dobře vyčnívá. Monumentální vstup zuhelnatělými kmeny je skvělý, smutnější je, že jsou kmeny vystaveny zcela na pospas návštěvníkům. Možná to byl záměr, aby si mohli odnést kousek zuhelnatělého dřeva.
Ve vstupu jsou kapiláry kombinovány s vodou, která přes ně teče do malého bazénku. Nicméně tady jsem se poprvé zastavil u rušících bariér, jako by nikoho nenapadlo, že se vodou může chodit. Ovšem jistě, nemůže se chodit. Povrchy jsou kluzké, okraj bazénku nezřetelný – takže zbývají jedině bariéry. Jenže EXPO 2020 je plné padající vody, běžné je brouzdání bazénky, voda mizí ztracenými a nezřetelnými propustěmi. K tomu hudba… To my neumíme a hlavně to nikdo nepředpokládal, že by mohlo někoho napadnout chodit skrze vodu. Prostě: Autor se nevžil se do role návštěvníka. To je první škoda.
Překvapilo mne, že vedle dotykové obrazovky před instalací je tabulka s popiskem vystavovaného technologického zařízení. Dotyková obrazovka je nakloněna do patřičného úhlu, ale popisek je na zdi bezmála šedesát centimetrů od země – kolmo. To si má člověk jako kleknout, když to čte?
Technologických skvostů máme dost, nicméně proč se má vystavovat taková věc, jako malé jaderné reaktory a související energetické hospodaření jako malý pasivní model hned vedle další expozice zahrnující kvalitní sklo Moser? To dvojí spolu nesouvisí a je to chaotické… To je druhá škoda.
Mj. Proč tu nejezdí žádná Škoda? A proč v našem pavilónu chybí Auto Škoda? Že by třetí škoda?
O patro výš je instalace obrazů Adély Oliva. Adéla se mnohé naučila od Jindřicha Santara, architekta českého pavilónu EXPO 1958. Její dílo je na správném místě. Proč je ale instalováno poblíž divné konstrukce, v níž se autisticky pohybují lidé s nasazenými brýlemi pro virtuální realitu? Není před obrazy žádný odstup. Proč je díky trochu nesmyslnému roštu komplikujícímu prostor onen působivý soubor maleb Adély Oliva ponížen na tapetu, o kterou se lidé otírají a tak je třeba přidat opět zábrany před malbami? To už je čtvrtá škoda…
Namísto virtuální reality pro jednotlivce mohla být velkoplošná obrazovka s panoramatickými krásami? Měla to zachránit malá televize, která v expozici nechybí? Je to málo! Je to pátá škoda. Připomínám, že velkoplošné projekce jsou jedním z hitů celého EXPO 2020…
No a poslední zážitek na toaletě. Na pánské je poházený papír na podlaze, nenajdete splachování záchodu, takže je po předchozích návštěvnících nespláchnuto. Manželka z dámské toalety radši odešla, protože to bylo jako přes kopírák.
Je mi to líto, ale nemám dobré hodnocení.
Fotky jsou na mém facebookovém profilu pod názvem Daniel Kvasnička. V náhledovém obrázku je Jindřich Santar.