Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Svaté šmírování

Před svátky jsem potkal v podsíni našeho náměstí slečnu, kterou jsem pro její masku nepoznal. V náručí s objemným pytlíkem postávala se mnou před výdejním okénkem zásilkovny. „Á, to jste vy! Nepoznal jsem! Hezké svátky a dobrou chuť!“ popřál jsem omluvně a ukázal na pytlík klobás v náručí.
„Stěhujeme dnes nábytek v Mandale, končíme! Tak musíme udělat svačinu. Pěkné svátky!“ a běžela.

Mandala je, vlastně byla, litomyšlská kavárna, kam jsem chodil na kus řeči se svými přáteli. Dobrá káva, odpovídající soukromí, recyklovaný nábytek a dobré koláče. Je mi to líto, že coronu neustojí. S majitelkou jsem před měsícem probíral, jaká je to škoda. Soudila, že je teď lepší věnovat se rodině a třeba jednou a někdy…

Lidé zavírají, krachují a jsou pod dozorem. Na Štědrý den se prý obchodníci před polednem dušovali, že skutečně musí zavřít. Že už ani minutu po dvanácté nemohou účtovat.

A právě v téhle době si křesťané myslí, že svět zachrání konáním bohoslužeb, pro které si vymohli výjimky. Necitlivost, nevychovaná soběstřednost a nesmysl. Když jiní nemohou, my taky nebudeme! Přibrzdíme naše setkávání na neděle a budeme velice opatrní, protože se Duch svatý překvapivě vejde do stejného kostela s covidem, podobně jako přítomnost Ducha svatého zcela nevygumuje přítomnost hříchu. Tak to je. Jsme ještě tady. Není to nebe!

Zůstaneme u bohoslužeb v nedělích a využijeme velkého prostoru našeho sálu pro rozptýlení, pojedeme po etapách, vyvětráme, nebudeme zpívat a sneseme všechna omezení. Možná déle, než si myslíme. Věříme, že jednou přijde vakcína. Jasně, věříme v příchod Pánův na konci dějin, ale to se nevylučuje s vírou v dočasné řešení vakcíny. Zkrátka, budeme na tom stejně, jako všichni lidé!

Naši členové vynalézavě našli způsoby, jak držet kontakt. Vyrábějí pro děti z klubů balíčky a dávají je bezkontaktně na práh. Já vím, nejsou anticovidované, ale než je děti najdou… Voláme si. Vím, je to málo, ale vlastně je to luxus! A máme možnosti digitáního světa. Samozřejmě, je možné sledovat ty, kteří mají velký ohlas a mluví ve velkých médiích, ale ti malí a místní páni faráři musí svým nejbližším nabízet na síti čím dál tím spolehlivější a kvalitnější projev a obraz. Není možné se smířit se svatým šmírováním, které prostě jen nasnímá to, co se dělalo v kostele vždycky. A na druhé straně, musíme zůstat pravdiví v projevu i v obsahu.

Na tohle všechno jen tak nezapomeneme! A také: Lidé nám dlouho nezapomenou, jak jsme se chovali!

Reklama