Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Ta „Doba“!

Vím, že jsem nudnej! Beton, železo, cihly a lidi… Přesto se z toho chci vypsat. Napadlo mne to, když ráno přijel stavbyvedoucí a vyprávěl včerejší den. Na stavbu ve vedlejším městě mu přivezli stavební materiál. Měly to být tvárnice, ale při omlácených rozích tvárnic, všudypřítomné drti a neúplných blocích to vypadalo, jako stavivo třetí třídy kvality. Jak se z toho dá stavět a jak se za něco takového má platit? Základy toho domu jsou o patnáct čísel užší a faktura je o desítky tisíc větší oproti rozpočtované. Samozřejmě: „Doba! Ta doba! Dneska je všechno drahý!“

Ale to nejdražší jsou lidé, jejich kvalita a přesvědčení, že udělali opravdu všechno, co mohli, byť je ta „Doba“! Přece musíme zůstat lidmi! A to nejenom na straně stavební společnosti, ale také investorů.

Odjinud: Když zadavatelka rekonstrukce koupelny doslova trápí zhotovitele, že spáry v koupelně jsou křivé a místy nejsou tři milimetry, ale v jedné chvíli čtyři, než se to zase srovnalo, pak si říkám, že i stavitele bychom měli brát jako lidi. Ani dlaždičky nejsou jako když střelí. Paní zadavatelka získala možnost realizace proto, že to byla příbuzná příbuzných. A přesto vymrzuje. Chce to celé omlátit a nebo to chce zadarmo? A nebo třetí možnost: Svým způsobem je přesvědčená, že každý člověk je lump. A při vzpouře ve jménu zdravého rozumu si připadá silná a užitečná. Je skálopevně přesvědčena, že ji někdo určitě bude jednou chválit, jak byla dobrá!

Pokud budeme dělat lidsky a poctivě ty nejmenší věci, budeme mít jiný stát a jinou politiku, než v této „Době“. Tu „Dobu“ nemění nikdo v Americe a nebo v Bruselu. To děláme my! Je třeba pečlivě psát faktury a zase je pečlivě proplácet. Zkusme se domlouvat. Zkusme narovnat a držet si tu nejdůležitější rovinu lidských vztahů.

Jdu za chlapama dolů do výkopu. Jdu je pochválit, jsou to fakt pašáci!

Reklama