Reklama
 
Blog | Daniel Kvasnička

Tak se mi zdá…

že manželství je s křesťanskou církví po stránce právní a procesní spoutáno minimálně. Nicméně, manželství je velice silně provázáno s křesťanstvím po stránce významu a obsahu, my církevníci říkáme zvěsti. Mluví o Kristu a o církvi. A na tom mi záleží, o to se chci ze všech sil starat.

Ještě jinak: Církev přijala péči o proces uzavření a naplnění právního rámce manželství jako zakázku od vládní moci. Ostatně, celou dobu i v nedávné minulosti totalitních let to tak bylo. Požehnat svazku muže a ženy jsme mohli až tehdy, když tomu stát začal říkat manželství. A dodnes někteří kolegové říkají, že to tak mělo i zůstat.

Bible neřeší svatbu Abrama a Sáraj, nikde nevíme o procesní podobě svateb v Abrahámově rodině a tak dále. Mýlím se? Stejně tak i v Nové smlouvě je plno odkazů k manželství, ale ani jeden neřeší procesní záležitosti svatby a právní aspekty manželství, protože je mělo ve své péči římské právo, respektive toto právo vydrželo místní zvyklosti, které nebyly v zásadním sporu s Lex Matrimonium.

Reklama

Ježíš nic takového neřeší. Žije v rodině muže a ženy, mluví o věrnosti, otevírá náruč dětem a neptá se na další věci. Apoštolské učení mluví obsahu vztahu muže a ženy, případně potvrzuje římské právo ve věci manželství. Apokalypsa představuje vrchol dějin jako svatbu, ale v průběhu této svatby se vůbec nevyznáme. Jen víme, že tam bude hostina…

Tím chci říci, že biblický model manželství je jasný: Muž a Žena. Tomu některé církve rozumí tak, že je pro ně manželství svátostí. V pořádku. Ale tím není řečeno, že to, čemu bude stát říkat manželství, musí být tou svátostí také. Nebo, že by nás to mělo nějak znepokojit.

Manželství je věcí státu a ten si musí na svou zodpovědnost rozhodnout, jakou právní podobu mu dá. Josef Zvěřina, teolog duchovní obnovy, prý v roce 1986 reagoval na zákon o rozvolnění potratové politiky v tehdejším Česku slovy: „My dobrodiní těchto zákonů nevyužijeme…“ A nic více.

Zvěst manželství, jeho obsah a podpora muže a ženy je věcí církve, ať užívá formu svátosti a nebo ne. A stejně tak je nutné pomáhat těm, kteří žijí spolu v jiných formách soužití a touží po nějaké duchovní podpoře. A není třeba se ptát a vyzvídat.

Proto se modlím za všechny politiky, aby se moudře rozhodli a aby nepřehnali svůj politický tlak pro tu a nebo onu verzi řešení.