Politika občas vaří svůj guláš v kotli emocí. Jemnou manipulací dokáže postavit proti sobě lidi, kteří jsou přesvědčeni, že jde o všechno, čemu věří. Šílenosti prováděné na ulicích francouzských měst a neuvěřitelná slova vyřčená z řečnišť v Turecku jsou toho příkladem. Není to nic nového pod Sluncem, jen je třeba pod tenhle kotel nepřikládat, zastavit se a klidně přemýšlet.
Příklad tragického starověkého nedorozumění zaznamenal jeden z dopisů církvím v Apokalypse Janově. Dopis do Filadelfie (3. kapitola, 7-13) mimo jiné zajímavé detaily naznačuje válku bohů v tomto městě čistých pramenů vody a vynikajícího vína. Poloha Filadelfie vždy nesmírně svědčila vinné révě. V kraji se uctíval Dionýsos. Kult, který se stal populárním v helenistickém Řecku, souvisel ale s opilstvím a dalšími nestřízlivostmi. Při oslavách Dionýza se ozývalo opilecké volání: Euoe, Saboe! Demosthenes (384-322 před Kristem) se přiznává ve své řeči vůči Aeschinovi (De Corona), že kdysi vedl bandy kluků povykujících Euoe, Saboe! Euoe bylo vzýváním Dionýza a Saboe Sabazia. A protože se antická božstva překrývala a splývala, dá se říci, že se Dionýzios téměř kryl s thrácko-frýgijským božstvem nazývaným Sabazius, odtud tedy Saboe!
Jenže to splývalo obyčejným lidem se židovskými výrazy Iao Sabao(th) či snad s pojmem Sabat, které mimoděk ve Filipis slýchali. A protože emoce nikdy nebyly příliš sofistikované, někdy spíše primitivní, byl oheň na střeše. Tacitus (55-120? po Kristu) uvedl, že si někteří lidé mysleli, že Židé vzývají Bakcha! Už v roce 139 před Kristem byli někteří Židé vyhnáni z Říma za to, že se údajně snažili získat ke konverzi vyznavače Jupitera Sabazia. Valerius Maximus, spisovatel z doby Tiberiovy (počátek 1. stol po Kristu), ve své sbírce Facta et Dicta Memorabilia píše, že praetor pro záležitosti cizinců Cornelius Hispalus donutil Židy k návratu domů, kvůli jejich snaze nakazit římské mravy kultem Jupitera Sabazia… Šílené nedorozumění? Ano! Někteří badatelé uvažují, že Židé té doby byli misijním národem, ale pak by používali vskutku podivnou metodu.
A samozřejmě, že zase primitivní emoce zvedaly žluč Židům, kterým připomínalo to opilecké povykování urážku zvolání Jahveh Sabaoth, vyslovovaného Iao Sabao(th) či jinou transkripcí Cevaot. Nenávist byla na cestě! Jejich Hospodin přece neměl nic společného s Dionýzem. Proto chápeme, že byl kult bakchanálií výrazem největšího ponížení pro Izraelity (viz 2. kniha Makabejských 6:7-9). Když Židé odmítali nést dionýzovské věnce z vinných ratolestí a listí, byli trestáni velmi tvrdě.
Ale to není všechno! Křesťanský mesiáš Ježíš byl primitivním srovnáním také zaměňován za Dionýza. Měnil přeci vodu na víno! Navíc běžné symboly vinného listu, hroznu a kalichu byly jak židovské, tak dionýzovské a stejně tak křesťanské. A žehnající ruka Ježíšova – až dodnes na obrazech i v praxi kněžské služby – je původně vidět na domácích bronzových kultovních potřebách – jako ruka Sabaziova. Tři prsty spojené a dva vztyčené. Není divu, že se Židé vztekali na křesťany. A naopak. Vzájemně si šli po krku.
Pod tímhle kotlm není dobré zatápět. Tyhle války bohů odnášejí obyčejní lidé, kteří nechtějí nic jiného, než normálně a klidně žít!