Žijeme ve dvacátém prvním století a přesto stále užíváme prastarou schopnost věřit. Především nevěříme tomu, co lépe známe, co je poddáno vědě a ona to umí alespoň sledovat a popsat, když ne nějak ovlivnit. Nevěříme, nebo alespoň neochotně věříme v Boha, protože o něm toho už víme relativně dost díky biblistice, církevním dějinám a všemu, nač byly už popsány stohy knih. Generální skepse je pochopitelná.
Avšak věříme tomu, co známe velice málo a děsíme se toho. V našem prostředí není jen vláda, která informuje zmatečně, poplašně, nedůvěryhodně či vojensky. Ale jsou to i média, kterým se daří zvát děsivé hosty a skladbou těchto hostů dobře děsit. Třeba pozve pana profesora Jaroslava Flegra (viz od osmé minuty zde). Ve vší úctě k jeho vzdělání, s respektem k tomu, že měl pravdu, když varoval (taky opožděně) před nezodpovědností. A bez ohledu na některé jeho předchozí výroky, řekněme extrémní povahy, nevycházím z údivu, když v České televizi z viru statečně tvoří rozumnou entitu, která ví, jaké má podmínky k množení. Jako by byla naše existence ohrožena natolik rozumným virem, který si sám může přepnout režim množení agresivních mutantů. Prostě vir ví!
Dobře, jistě je možno něco z této zkratky, která zazněla v České televizi, vědecky obhájit a vysvětlit. Ale jsem pevně přesvědčen, že jsou méně alarmistická a nábožná vysvětlení děje. Nelze obhájit víru, která nešíří nic víc, než paniku, že se nedá nedá vůbec nic dělat, protože vir ví! Nevěřím, že jsme na pospas jakési bytosti, jíž můžeme jen věřit, že zrovna nás mine. Dovolím si tvrdit, že publikace těchto tvrzení v médiích je šíření poplašných zpráv.
Nebo si televize veřejných služeb nemůže dovolit trpělivé varování spojené s velkým povzbuzením a pochopením lidí, kteří ji poslouchají? Netvrdím, že by měla hlásat, že Bůh ví… To je naše práce, ale vystavovat nás opakovaně masáži tohoto typu pověry tedy rozhodně nemusí!