Martin Luther měl mocné ochránce. Díky tomu přežil. To je rychlá zkratka, která může v určitém ohledu znít pravdivě. Jinou zkratkou je rčení, které v několika obměnách připomíná, že: „Husu upekli, ale labuť létá vysoko.“ Husa, kterého nejprv Luther přijímal kriticky, upálili. Ale Luthera, byť se později viděl jako Husovo pokračování, díky vysoké ochraně nezabili.
Proto se v ikonografii objevuje motiv labutě pro Martina Luthera. Mluvíme a vyjadřujeme se ve zkratkách i dnes. Tak jak odpovídají době. Labuť je pro lutherský směr ikonou překvapivou, nezvyklou. Spíše je známá Lutherova pečeť, kterou dostal od kurfiřta Bedřicha III. Moudrého, panovníka v Sasku (1486 – 1525). Lutherova pečeť ve formě pětilisté bílé růže na nebesky modrém podkladu má ve svém středu rudé srdce, v němž je vetknut černý kříž. Až dodnes označuje tento znak lutherské církve po celém světě.
Upečou nás a nebo neupečou? Jeden z mých příbuzných v roce 1946 vyběhl na stupínek v církevním sále a prohlásil: „Vládne lůza!“ Filozof a muzikolog Jaroslav nakonec v komunistickém vězení našel zranění a poté dlouhé umírání. Co by se mělo vykřiknout po volbách v říjnu 2017? Možná nic. Jisté však je, že se s přesvědčením neustoupit z demokratických zvyků budeme muset dříve a nebo později otevřeně projevit. Nahlas a jasně říci, čemu věříme a co odmítáme. Ano, myslí se tím politická ozvěna naší víry. Dnes je to jistě demokracie. Ani Ježíš a ani Luther nebyli závislí na jedné formě vlády pozemských věcí proto, že společně všichni věříme, že je jeden Pán a Bůh a ten bude soudit svět. Proto se to pozemské panování dělá různě, ale vždy s nárokem odpovědnosti a podpory dobra a pravdy. Budeme to opakovat a vyučovat, byť bude vládnout ten a nebo onen. Demokracie, tedy dnešní nejlepší forma vlády, se ovšem stala tak samozřejmou, že si necelých čtyřicet procent oprávněných voličů klidně zůstane doma a nepřijde volit. Desítky procent pak dávají hlasy těm, kteří s úsměvem slibují, že některé atributy parlamentní demokracie prostě zruší.
Bude-li Pán Bůh chtít, pak nás jako husu neupečou. Luther také zůstal jako volný pták až do smrti. Nejde však o nás, jako o ty budoucí. Takže, i kdyby upekli…
Ze série: Co nám dala reformace od roku 1517
Opakování: V prvním blogu z této série jsem tvrdil, že stačí slovo, kterému budeme moci věřit. Co dnes obecně potřebujeme? Dobré Slovo! Poté jsem psal, že reformace zvýraznila hodnotu povolání. A tak třeba to povolání, které žijeme jako otec či matka, je dostatečně svaté. Z jasného povolání roste neroztěkaná odpovědnost, věrnost a stabilita. Svatost v civilu, sebevědomí, radost z existence, to potřebujeme! Pak jsem psal o svobodě svědomí a osobního názoru, dnes říkáme o demokratických svobodách. A minule jsem vyzdvihl odraz nových poměrů v muzice, v reformačním prozpěvování. A naposled jsem psal o Lutherově závěti, jako manifestu zdravé skepse.